NEW IN: Asos Mini Dress

V Austrálii jsem si zvykla nosit sukně a šaty, vlastně jsem tam měla kalhoty snad jen jedinkrát. V nadcházejících příspěvcích vás budu postupně zásobovat fotkami toho, co jsem si tam pořídila. Musela jsem se krotit, protože už tam jsem jela s poměrně napěchovaným kufrem. 

Zatím se mrkněte, co jsem si po návratu objednala z Anglie: šaty, zase šaty a super náhrdelník. 

První jsou Asos - na fotce i dle popisu jsou šedé, ale ve skutečnosti jsou bledě modré, pastelový odstín. Jak barva tak i střih vypadají ve skutečnosti ještě líp. 

Další jsou z Rare Fashion

A last, but not least je tenhle náhrdelník. Velice efektní, dá šmrnc i obyčejnému outfitu:

Těžký život blogera

Nevím jak vy, ale jsem s četností a pravidelností příspěvků na blog dost na štíru. Buď je to tím, že pokud zrovna nejsem na schůzkách, sedím u počítače třeba celý den, po práci většinou zase píšu (ale pro jiného zaměstnavatele), a tak jsem pak ráda, že od klávesnice uniknu a vypnu. 


Ok, možná někdo namítne, že jsem si tedy blog neměla zakládat, ale ono se to určitě poddá ;-)


Pokusím se polepšit, třeba tím, že napíšu o kurzu stylistů. Jednotlivé příspěvky po každém ze čtyř víkendu byl nad moje síly, ale shrnu nejzajímavější postřehy do jednoho. V plánu mám taky vánoční wishlist a kdo ví... po novém roce se možná tenhle blog přeorientuje na postřehy z Austrálie. 


Když už jsem narazila na Vánoce, co si tuuuuze moc přejete vy? Já například tohle dvd: http://www.magicbox.cz/dvd-hledani/snidane-u-tiffanyho-se

Karen Millen v Praze!

Britská značka Karen Millen bude mít pobočku v Praze na Chodově, a to už od začátku prosince. 

Pokud vám tohle jméno nic neříká, mrkněte na www.karenmillen.com.

Od roku 1981 Karen Millen a Kevin Stanford přicházejí s nádhernými kousky, které jsou synonymem luxusu za dostupné ceny. 

Slovo dostupné však berte s rezervou, nejde o cenovou hladinu srovnatelnou s H&M, či Mangem, Zarou... Budeme si muset připlatit, bereme-li navíc v potaz fakt, že zahraniční značky jsou v Česku ještě dražsí, než jinde.

Pokud si je nemůžete dovolit, alespoň se pokocháte pohledem na exkluzivní "hadříky". 

A jak se oblečení od Karen Millen líbí vám? Máte něco od ní ve skříni?

Koláž?

Hurá, nekuchla jsem se, ani jsem si neslepila palce! :)

A proč že? 


Zítra odpoledne jdu prvně do školy stylistů :) (viz můj první příspěvek)Ještě jsme (my, přihlášení) nezačali ani chodit a už jsme dostali první úkol. 


Vytvořit koláž z výstřižků z módních a lifestylových časáků tak, aby věci, lidi nebo reklamy na fotkách vyjadřovali náš styl. Má to být pomyslná nástěnka našeho vkusu.


Tak tady to je

Nevešly se mi na jednu A3 všechny fotky, a tak jsem z ní udělala knížečku s titulní stranou (viz vpravo), uprostřed je pak samotná koláž a obrázek vlevo nahoře pak strana závěrečná.

Tak to jsem "já" :)

Porizkova, Missoni a spol.

"Mluvila jsem s Teresou Missoni i Pavlinou Porizkovou."


Když by mi tohle někdo řekl, pomyslela bych si: "Wow! To je prostě skoro splněný sen." A dotyčnému bych patřičně záviděla.


Díky účasti na přehlídce Fashion for Kids, kterou každoročně pořádá Nadace Terezy Maxové dětem, se mi to tento týden povedlo.


Kupodivu to na mně nezanechalo žádné následky. Myslím tím euforii, něco, z čeho bych nemohla usnout. A přitom jsem si celý život myslela, že moct se potkat s hvězdami takového formátu mě nadosmrti poznamená.


Buď jsem divná, anebo se jen potvrzuje tvrzení, že všichni jsme "jen lidi" a není třeba se z někoho pos... adit na pr*el :)


Pavlína je moc milá, energická, upovídaná. Typický americký přístup typu "nic není problém, musíš se umět pochválit, atd.", řekla bych. A stejně jako Jágr každému tyká.


Snad se mi podaří sehnat fotky (neustále tam pendloval fotograf), to jen kdyby náhodou někdo chtěl namítat, ať to prokážu :)))


P.S.: Tereza je chvilku po porodu jako proutek (fakt by mě zajímalo, co v tom je za čertovinu. snad né genetika), Jakub Prachař má podivně malý nohy a Pyco je úžasnej! :)

Hurá prokrastinaci!

Už to začíná. Místo abych se věnovala tomu, čemu mám (copywriting), testuju nový blog se všemi jeho funkcemi. Třeba se mi to později podaří vychytat a nadesignovat (to je slovo!) dle mých představ. 


Dneska jsem šla z práce domů prvně za tmy, a to jsem skončila jako obvykle. Zima mě dohání čím dál víc, chtěla jsem si ji zpestřit, a tak jsem po obchodech lovila kabát v pestré barvě. Ke svému tmavě fialovému jsem chtěla ještě nějaký... jakýkoli... jen ne černý. Hádejte, jaký mi teď visí na ramínku?? 


ČERNÝ! :)) Vím.. Ale vzhledem k tomu, že v lednu s velkou pravděpodobností poletím na necelé dva měsíce do Austrálie, jsem si řekla, že do kabátu nebudu letos moc investovat, a přitom jsem ale nějaký potřebovala. 


Tenhle je z H&M, žádné moderní vychytávky a la nabíraná ramena (už tak je mám na svou postavu dost široká), výrazný límec (naopak, tenhle má malinký, dá se hodit do jemného stojáčku), pánský střih nebo crazy barva. 




Naopak, je velmi klasický a dělá štíhlou siluetu. Člověk v něm nevypadá jak v pytli, a to se mi líbilo na první pohled. Stejně jako super cena (50% sleva, výsledná cena 650,-, no nechte ho tam!).

Vlevo - u mě doma na ramínku :); vpravo - produktové foto z webu H&M. Na těle rozhodně vypadá líp!

Holt budu kouzlit s doplňky, i když mám často období, kdy bych nejradši chodila celá v černé. Ani dotek jakékoli jiné barvy. Jak to máte vy? A v jakém kabátu budete letošní zimu přežívat vy?

Móda podle citu, nebo móda podle odborníků? Razím do školy stylistů!

O víkendu se začnou dít věci! Tedy, aspoň v to doufám. Zapsala jsem se do Školy stylistů v Backstage. Kurzy stylingu snad konečně dají mým módním vjemům smysl, formu a odborné pozadí.

Jo, vkus a cit se nedají naučit, to netvrdím, ale člověk by měl na sobě neustále pracovat. Uvidíme tedy, zda kurz nebude pouhým drcením pouček či nařízení, a zda naopak posune moje módní obzory někam dál.

Ještě jsem ani nezačala a už mám první zadání, které má odhalit osobní vkus a názor na módu. 

Z oblíbených časopisů vystříháme fotky čehokoli!, co se nám líbí a vytvoříme z nich koláž na A3. 

Znovu se tak vrátím do školních let. Opravdickou čtvrtku, nůžky a lepidlo jsem v rukou nedržela už notně dlouho. 

A taky se už teď směju při představě sama sebe, jak sedím doma na zemi obložená stohy časáků, ruce upatlaný, nedejbože slepený a nůžkama nechtíc rozstřihaný legíny. Tak moc šikovná jsem, ať už se to týká vaření, ručních prací či grafiky. Snad jen při uklízení se mi ještě žádný "úraz" nestal.

Můj první blog... je to na něm ještě znát. Tak mi držte palce, ať u toho vydržím. My, Blíženci, jsme dost nestálí a přelétaví ;-)