Hurá prokrastinaci!

Už to začíná. Místo abych se věnovala tomu, čemu mám (copywriting), testuju nový blog se všemi jeho funkcemi. Třeba se mi to později podaří vychytat a nadesignovat (to je slovo!) dle mých představ. 


Dneska jsem šla z práce domů prvně za tmy, a to jsem skončila jako obvykle. Zima mě dohání čím dál víc, chtěla jsem si ji zpestřit, a tak jsem po obchodech lovila kabát v pestré barvě. Ke svému tmavě fialovému jsem chtěla ještě nějaký... jakýkoli... jen ne černý. Hádejte, jaký mi teď visí na ramínku?? 


ČERNÝ! :)) Vím.. Ale vzhledem k tomu, že v lednu s velkou pravděpodobností poletím na necelé dva měsíce do Austrálie, jsem si řekla, že do kabátu nebudu letos moc investovat, a přitom jsem ale nějaký potřebovala. 


Tenhle je z H&M, žádné moderní vychytávky a la nabíraná ramena (už tak je mám na svou postavu dost široká), výrazný límec (naopak, tenhle má malinký, dá se hodit do jemného stojáčku), pánský střih nebo crazy barva. 




Naopak, je velmi klasický a dělá štíhlou siluetu. Člověk v něm nevypadá jak v pytli, a to se mi líbilo na první pohled. Stejně jako super cena (50% sleva, výsledná cena 650,-, no nechte ho tam!).

Vlevo - u mě doma na ramínku :); vpravo - produktové foto z webu H&M. Na těle rozhodně vypadá líp!

Holt budu kouzlit s doplňky, i když mám často období, kdy bych nejradši chodila celá v černé. Ani dotek jakékoli jiné barvy. Jak to máte vy? A v jakém kabátu budete letošní zimu přežívat vy?

Móda podle citu, nebo móda podle odborníků? Razím do školy stylistů!

O víkendu se začnou dít věci! Tedy, aspoň v to doufám. Zapsala jsem se do Školy stylistů v Backstage. Kurzy stylingu snad konečně dají mým módním vjemům smysl, formu a odborné pozadí.

Jo, vkus a cit se nedají naučit, to netvrdím, ale člověk by měl na sobě neustále pracovat. Uvidíme tedy, zda kurz nebude pouhým drcením pouček či nařízení, a zda naopak posune moje módní obzory někam dál.

Ještě jsem ani nezačala a už mám první zadání, které má odhalit osobní vkus a názor na módu. 

Z oblíbených časopisů vystříháme fotky čehokoli!, co se nám líbí a vytvoříme z nich koláž na A3. 

Znovu se tak vrátím do školních let. Opravdickou čtvrtku, nůžky a lepidlo jsem v rukou nedržela už notně dlouho. 

A taky se už teď směju při představě sama sebe, jak sedím doma na zemi obložená stohy časáků, ruce upatlaný, nedejbože slepený a nůžkama nechtíc rozstřihaný legíny. Tak moc šikovná jsem, ať už se to týká vaření, ručních prací či grafiky. Snad jen při uklízení se mi ještě žádný "úraz" nestal.

Můj první blog... je to na něm ještě znát. Tak mi držte palce, ať u toho vydržím. My, Blíženci, jsme dost nestálí a přelétaví ;-)